Tato stránka byla naposledy upravena dne 23.06.2007

Svazek 1_________________ Prosinec 1998__________________ číslo 4

OBSAH tohoto čísla :

************************************************************************************************

****************************************************************************************************

DUHOVÝ FESTIVAL

Ne, nenechte se mýlit. nejedná se o známou ekologickou iniciativu. Pod tímto názvem se v Karlových Varech konal sraz a pochod homosexuálních občanů. Masmédia byla nadšená, lidé rozpačití, neutrální až lhostejní. Kupodivu ani skini nedorazili, Aktivně protestovali pouze křesťané.
Zhruba v té době jsem potkal jednoho z protestujících věřících. Celá věc ho viditelně zaměstnávala, jeho slova a gesta byla vášnivá. V rozhovoru rozhodně odmítal homosexualitu jako vrozenou vadu. “Vždycky se jedná o svévoli, o hřích, neexistují vrození homosexuálové, tyto podvodné teorie vnucují společnosti novináři a tzv. odborníci.”
Protože bylo už téměř léto, ulice rozpálené odpoledním žárem, byl jsem příliš unaven, než abych se zmohl na polemiku. Odkud tak jistě ví, že vrození homosexuálové neexistují ? Jistě si to přečetl v nějakém křesťanském periodiku nebo to slyšel z kazatelny. Převzal hotový názor okořeněný masivními biblickými citáty a vyrazil v době konání festivalu do ulic.
Začal jsem v duchu uvažovat: Mluvil tento “spravedlivý” někdy mezi čtyřma očima s takto postiženým člověkem ? Ví něco o soucitu, nebo jenom mává kladivem na čarodějnice ? Jak by se takový člověk zachoval, kdyby byl neomezeným diktátorem v zemi ? Začalo mi docházet, proč němečtí křesťané ve své většině byli fascinováni Hitlerovou Třetí říší.
Podle odborníků existuje homosexualita naučená a vrozená. Vrozená je podle nich vzácnou anomálií, naučená je pat typickým produktem konce tohoto století, které si libuje v různých zrůdných sexuálních výstřednostech. Poslední dobou se začala znovu protežovat skupina vrozených homosexuálů. Je to pochopitelná snaha ospravedlnit morální úpadek západního světa.
Křesťané, kteří jsou radikálně bibličtí, zcela odmítají možnost vrozené vady sexuálního chování. Tvrdí, že to není vada, ale hřích. Říká to Bible. tečka. Homosexuál pouze naplňuje svou orientaci, protože si libuje v hříchu a nechce se podrobit Božímu příkazu heterosexuality.
Je třeba se ale ptát, zdali Bible skutečně a výslovně praví, že homosexualita je VŽDYCKY hříchem. Odpověď je zajímavá: za hřích je v Bibli označeno aktivní homosexuální jednání, nikoli homofilní náklonnost, homofilní cítění, o němž se vlastně v Bibli ani nepíše. Jisté je, že pouze aktivně pěstovaná homosexualita je VŽDYCKY hříšná.
Zásadním textem k celé otázce je pasáž ze začátku Pavlova dopisu do Říma. Homosexualita je odplata za modlářství. Je tímto textem vyloučena možnost vrozené abnormality ? Není. Jsou dokonce dvě možná vysvětlení. Homosexualita jako odplata za modlářství se táhne generacemi, jak je uvedeno v Desateru v souvislosti s druhým přikázáním:
Nezobrazíš si Boha zpodobněním ničeho.... Stíhám vinu otců na synech do třetího a čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí... (2M 20,4-5)
A druhé vysvětlení je ještě jednodušší. vrozená sexuální úchylka není prostě trestem za hřích. V textu Římanům není vysloveně řečeno, že VEŠKERÉ případy homosexuálního chování jsou odplatou za modlářství. Bylo by to farizejské a černobílé zjednodušení. Ježíš jednou odpověděl na dotaz, proč je člověk od narození slepý, takto:
Nezhřešil ani on ani jeho rodiče; je od narození slepý, aby se na něm zjevily skutky Boží. (Jan 9:3)
Úporně se snažím uvést do souladu možnost vrozené sexuální vady s Písmem. považuji to za naprosto zásadní. Pokud bychom obhájili vrozenou homofilii, obhájili bychom ji zároveň jako vadu, nikoli jako neřest, hřích. Pak bychom homofila (člověka s vrozeným úchylným cítěním), který by se obrátil k Pánu Ježíši, nemuseli vnímat jako špatného, hříchu zaprodaného, neduchovního křesťana, nýbrž jako člověka postiženého, který zasluhuje náš soucit a k němuž budujeme vztah ve jménu Ježíše Krista, neboť i on vyznává stejné spasitelné jméno. Tento člověk se postupně vymaňuje z pout svého scestného života, aniž by se měnila jeho orientace.
A to je právě to, co církve (alespoň ty radikálnější) nechtějí.. Nechtějí ani homofily. Požadují heterosexuály, manžele, otce a správce domovů. Obdobně radikální požadavek se týká i případně lesbických žen. Ani celibát, ani služba v církvi ti nezajistí alibi. Jakmile vyzradíš svou identitu, staneš se poskvrnou.
Postoj ke gayům a lesbičkám i jinak sexuálně odchylným se pak podobá obecnému postoji církve vůči všem slabým, nemohoucím, neschopným, nemocným a narušeným. Někdy i vůči chudým. Někteří tzv. bibličtí učitelé dokonce tvrdí, že všechny tyto slabosti jsou důkazem nedostatku víry a člověk je proto takto proklet a Bohem zavržen. Toto však už není křesťanství, to je něco, čemu se říká fašismus.
Co dělat ? Přemýšlet, vysvětlovat, diskutovat a hledat stále preciznější odpovědi na otázky, které s sebou přináší společenský vývoj. A jak se má chovat neheterosexuál v církvi ? Těžko radit. Nejlépe je mlčet. Anebo předstírat, že došlo k zázračné proměně. Pokud to jen trochu jde, tak je možné se oženit nebo vdát. Pokud to nejde, můžeme vytrvale přesvědčovat ostatní, že jsme povoláni k celibátu.Velkou pomocí je, když najdeme člověka, který by naše tajemství unesl a nešířil se o něm. nakonec se můžeme vždycky vyžalovat Bohu. To je nebezpečnější řešení. A taky nejlepší.

Podle různých pramenů zpracoval Petr Vaďura (ZÁPAS O DUŠI č.58, říjen 1998, nakladatelství A-ALEF).

28 hodin s prezidentem

J.Hampl

Je sobota, čtvrtého prosince krátce před druhou hodinou po poledni, když vjíždím do Prahy. Sjíždím po severojižní magistrále a odbočuji na Senovážné náměstí kde jsem očekáván. Zastavuji před číslem 2 a chvíli se zdržím než najdu místo k zaparkování, abych mohl jít nahoru. Konečně zvoním ve druhém patře a jsem uvítán majitelem bytu, panem Jiřím Hromadou, prezidentem SOHO. Zdravíme se a jdu dál, protože musím ještě chvíli počkat. Několik telefonátů, jeden fax, mezitím je mi nabídnuta pomerančová šťáva, která je výborná. S kousky pomeranče je to opravdu vitamínová bomba, kterou pan Hromada doléčuje svoje nachlazení z minulých dnů. Ještě pár věcí do tašky a vyrážíme směrem na Pelhřimov
Dálnice je naštěstí relativně v dobrém stavu a průjezdná. Cestou probíráme základní informace o klubu, upřesňuji panu Hromadovi některé detaily jeho dnešního a zítřejšího programu. Setkání s radou klubu proběhne dnes, zítra setkání s členy. Kousek před Humpoleckou odbočkou nás zdrží na dálnici kolona vozů, která se tam vytvořila v důsledku opravy mostu. Konečně sjíždíme z dálnice a míříme na Pelhřimov a dál na Novou Cerekev.
Doma jsme již očekáváni jednak mým přítelem a pak jedním z členů rady, zatímco předseda s dalším členem klubu si čekání na náš příjezd zkrátili prohlídkou místních pamětihodností a tak uvádím pana Hromadu do své domácnosti a přítel zatím připravuje obligátní kávu. Konečně se vrací předseda doprovázen kolegou a tak se scházíme u stolu všichni. Připíjíme si navzájem na setkání a zároveň i na tykání, a hned se cítíme všichni lépe. Prostě jako mezi svými. Ovšem stolek okolo kterého jsme se sesedli není právě nejvhodnější pro pracovní jednání a tak se přesunujeme o patro výš, do půdního minibaru kde se sesedáme kolem většího stolu. Venku je zima a sníh, ale tapeta s palmou a rozevřený slunečník v rohu místnosti vytvářejí iluzi léta.
Začínáme vlastní jednání a probíráme jednotlivé body které jsou na dnešním zasedání rady klubu. Činnost klubu současná, budoucí, stav financí, rozpočet, úprava Stanov klubu, nečekaný sponzorský dar od Jihomoravské plynárenské a.s., to jsou hlavní body plodného jednání. Čas v přátelském ovzduší ubíhá rychleji než by člověk pomyslel a malá večeře přijde všem vhod. Výborné škvarky a sádlo ze zabíjačky od předsedy klubu všem chutnají. Všichni se shodujeme na tom, že lahvové nemůže nahradit točené a tak úderem deváté ukončujeme pracovní část setkání a jsem vyzván, abych celou společnost nasměroval do místní hospody. Máme tu dvě, vybírám tu, kde se od nepaměti říká "Na Rafandě". Je sice dál od náměstí ale je menší a útulnější.
V hospůdce se sesedáme kolem jednoho stolu, který je hned za dveřmi jakoby připraven pro nás. Naštěstí je volný, tedy skoro volný. Sedí u něj pouze jeden z místních občanů, ale ten brzy po našem příchodu odchází.
Navazujeme volnou zábavu, ale přeci jenom se ještě několikráte za večer vracíme i k pracovním věcem klubu. Do posledního zbytku využíváme přítomnost pana Hromady, teď už Jirky, abychom si ujasnili některé otázky, které nám doposud nejsou jasné. Větší část večera však opravdu věnujeme zábavě a samozřejmě se vyprávějí i vtipy. Ty, které se Jirkovi líbí si zapisuje. Účtenka se zaplňuje čísly a čárkami a zavírací doba neexistuje. Paní hospodská poznává v našem hostovi osobnost známou z televize, viděla Jirku v Kotli. Pak si k našemu stolu přisedá i pan hospodský a říká předsedovi klubu Zdeňkovi, který sedí vedle Jirky, že je zná, že jeden z nich byl v Kotli. Je však v hlubokém alkoholovém opojení a tak s určitostí ukazuje na Zdeňka. Necháváme ho při tom. Nálada všech je výborná a Jirka se ukazuje jako výtečný společník, který navíc miluje takovéto venkovské hospůdky. Hluboko po půlnoci, jak by klasik řekl hned před dojením, se konečně ve výtečné náladě zvedáme a litujeme Libora, který se pro dnešní večer obětoval jako řidič. Libor odváží předsedu s hospodářem domů do Třeště a my se také vracíme domů. Naše cesta je daleko jednodušší, než cesta domů našeho předsedy, jak se dozvídáme druhý den. Starostlivá babička, která pečlivě zamkla domek a nechala klíče v zámku připravila Zdeňkovi dobrodružný návrat domů přes sousedovu a vlastní zahradu, při kterém ho málem pokousal vlastní pes, ale vše naštěstí dobře dopadlo.
Ráno vstáváme a přestože se necítím nejlépe, spolehlivě dojíždíme do Jihlavy. Zde nastává na moment trochu nejasná situace. Restaurace "U Rebela" kde máme objednán salonek od desíti hodin, má otevírací dobu až od jedenácti. Naštěstí jsme sice vpuštěni, ale před jedenáctou nám nepodají ani ruku. Natož něco k jídlu. A tak musíme čekat o hladu.
Celé setkání, přestože je pátého prosince a je připravena mikulášská nadílka pro členy, začíná velmi neoficiálně. Nejprve zodpovídáme několik dotazů dvěma novinářům, kteří za námi přišli, Jihlavské listy a regionální JSC televize. Novináři dělají rozhovor s Jirkou, který jim objasňuje účel dnešního setkání, jenž se uskutečnilo k celosvětovému dni proti AIDS a poslání celé organizace SOHO a pořizují pár dokumentárních záběrů. Mezitím dorazili ještě někteří další členové. Promítáme videokazetu se záznamy pořadů Kotel a Ta naše povaha česká. Mezi přítomnými se objevuje i zástupce gay klubu sdružující invalidy, kterého velmi dobře znám. Je ze sousední vesnice a já musím přiznat, že o existenci klubu jsem donedávna neměl tušení. Probírá se spousta otázek kolem gay klubů a celé organizace ale mám smůlu. K únavě z předešlého dne se přidává můj bolavý zub a tak moje pozornost chvílemi ochabuje. Spoléhám na Zdeňka, který je obdivuhodně fit a ještě stíhá zastoupit našeho hospodáře, který je bohužel po včerejším dni naprosto nepoužitelný a zůstal v domácím ošetřování. Před polednem Zdeněk usuzuje, že jsme pravděpodobně kompletní, a uskutečňuje nadílku členům. Pár drobností pro radost i užitek má každý připraven ve zdobeném sáčku. Čokoládové bonbóny vlastní výroby ve tvaru penisu některé rozesmějí a Jirkovi navíc nadělujeme čertovské rohy, které poslal jeden z členů, který se pro své pracovní povinnosti nemohl zúčastnit. Rohy si Jirka hned nasazuje a musíme přiznat, že v nich vypadá velice elegantně. Po zbytek dne si s nimi stále hraje a přispívá tak k velmi milé a uvolněné atmosféře celého setkání.
Probíráme podrobnosti nabídnutého sponzorského daru a voláme Alešovi, který je uveden na smlouvě jako zástupce klubu, aby se uvolnil a přijel ji podepsat. Musíme jednat rychle, protože dnes nikdo nedává peníze dvakrát.
Oběd probíhá individuelně, každý si dává na co má chuť, ale také podle své kapsy. Zjišťuji Jirkovi pomocí svého mobilního telefonu spojení z Jihlavy do Prahy, ale ukazuje se to jako zbytečné. Mezitím dorazil jeho přítel, farář, mladý a velmi sympatický člověk a tak si Jirka upravuje další program dne. Odpolední část celého setkání má vysloveně již zábavnou formu, Jirka vyžaduje vtipy s gay tématikou. Potřebuje inspiraci pro televizní pořad "To je fór" do kterého je pozván. Natáčení se mělo uskutečnit dnes, ale Jirka dal přednost nám a donutil pracovníky televize změnit termín natáčení, což jsme velice ocenili.
Salonek máme pronajatý do čtyř hodin a tak krátce před čtvrtou balíme a vyrážíme ještě na náměstí, kde je v místním muzeu výstava Hrdličkových plastik a fotografií. Naše skupinka se zmenšuje o některé členy, kteří s námi již nemohou zůstat. Po shlédnutí výstavy hodláme ještě navštívit divadelní kavárnu, ale mají ještě zavřeno a tak vybíráme jinou, na náměstí. Je v prvním patře a je zařízena ve starém stylu. Jednotlivé architektonické prvky do celkového stylu nějak nezapadají ale obsluhující číšník je milý chlapec a Jirkovi padne hned do oka. Jirka se na něj snaží zapůsobit svými rohy, které si nasadil, ale zdá se, že chlapec nemá smysl pro humor. Obsluhuje nás ochotně, ale nakonec nám prozrazuje, že se mu v této kavárně nelíbí. Výběr je pestrý a každý si dáváme něco jiného. Ostatní si dávají kávu, rozhoduji se pro čaj a ukazuje se, že jsem neprohloupil. Čaje je dvakrát tolik co kávy, stejně jej ale stačím zkonzumovat všechen, než mi přinesou dvě vejce na měkko, která jsem si nelogicky na tuto denní dobu objednal. Zatímco ostatní konzumují ke kávě bábovku a závin, pojídám vejce, která jsou spíše natvrdo než na měkko. Jirkův přítel farář odchází před šestou hodinou ještě nakoupit pár drobností a my objevujeme pod stolkem umělou kost pro psy. Když se vrací, ptáme se jej, zda je jeho, on se tváří nechápavě, zatímco my se smějeme. Platíme a vycházíme ven. Vracíme se k autům, Jirka se loučí s námi všemi přátelským polibkem, domlouváme setkání příští týden na parlamentu v Sokolově a každý se rozjíždíme jiným směrem.

Dvacet osm hodin setkání s prezidentem SOHO, Jiřím Hromadou skončilo.

Jak se bránit netolerantnosti věřících k homosexuálům II.

aneb co byste měli vědět o křesťanství

Co jsem psal minule vás mohlo odrazovat od debat s věřícími lidmi. Dnes bych se rád dotknul křesťanů. Pokud někteří z nich věří doopravdy, měli by být kontaktu s námi ‘hříšníky’ maximálně otevření.
Pro skutečného křesťana by měla platit přinejmenším tato dvě základní přikázání :
- “miluj Boha svého celou svou duší, celou svou silou”. Když dotyčného trochu znáte a vidíte, že ani jeho život nevypadá zrovna nejčistěji, můžete se ho zeptat právě na to, jak že s Bohem vlastně žije sám? Mohu vám zaručit, že mnohé z nich to přivede do rozpaků.
- “miluj bližního svého jako sebe samého”. Tady budete přímo ve výhodě! Pokud ten člověk s vámi mluví tvrdě, neláska z něj přímo kape, to se ho optejte třeba na tohle přikázání. Pokud ho to rovnou nezarazí, může ho to aspoň přimět k zamyšlení a příště už tak jednat možná nebude.
Křesťan si na své víře nemůže zakládat tak, aby se mohl povyšovat nad jiné (“nepovyšujte se, abyste nebyli poníženi!”). Rovněž pokud vás člověk, vydávající se za křesťana, už teď posílá do pěkně vyhřátého pekla, asi zapomněl na “nesuďte, abyste sami nebyli souzeni!” Nanejvýš by nás měl upozornit na rizika směřování cesty, kterou zrovna jdeme.
V křesťanství platí princip ‘omilostněného hříšníka’. Podle toho platí, že hříšníkem je každý člověk (i ten věřící, který s vámi hovoří). Jde jen o to, že kdo Boží milost sám přijal (jsou mu odpuštěny všechny hříchy a dál v nich ani nechce pokračovat), sám by měl být milosrdný i k dalším lidem.
K čemu ale to ‘omilostnění’ (amnestie,..) je dobré? Nejen podle křesťanství, ale i v jiných duchovních směrech lze najít myšlenku, že po smrti budeme muset všichni skládat účty ze svého života. A není amnestie příjemnější než soud?

Ota

straka@jia.czn.cz

Vánoce,

toť svátky klidu. Jo to se lehce řekne, ale jak, když nikoho nemám. Z těch dětských vánoc jsem už dávno vyrost. Kde je ta celodenní nervozita, co bude pod stromečkem. A teď, z vánoc se stala rutina. Večeře při které se celá rodina chová jako spokojená rodinka a přitom každý víme své. Potom k televizi, pak na půlnoční a konec.
Letos budu se svým přítelem slavit vánoce poprvé. Jaké budou ? Snad ne horší, než ty předchozí.

PORADNA je tu?

Poradna kterou jsem propagoval už na výročním shromáždění je tu. I když nemáme vlastní prostory, ani lékaře, které nasliboval Okresní Úřad v Jihlavě, podařilo se mi domluvit spolupráci mezi psychocentrem (manželská a rodinná poradna) v Jihlavě a G.-Klubem Vysočiny. Z toho vyplývá, že psychocentrum bude poskytovat psychologické a sexuologické poradenství mladým gayům a jejich rodičům. G.-Klub Vysočiny bude poskytovat informace o gay aktivitách v ČR.

Volné pokračování povídky Setkání s princem přineseme v některém z příštích čísel

Dnes vám přinášíme ukázku z povídky "Tajemství starého hradu", kterou otiskneme pravděpodobně v lednovém vydání a možná bude na pokračování, protože je dlouhá.

Petr měl pocit, jakoby Štěpánův úd jej vyplňoval celý, do posledního koutku. Tyto dokonale sladěné pohyby trvaly několik krátkých minut a již Štěpán pociťoval pnutí ve svém nástroji, následované mohutným proudem horkého semene, zaplavující nitro jeho partnera. Hluboce vzdychnul, zatajil dech a dorazil. Petr odevzdaně držel a Štěpán po chvíli uvolnil sevření a vysvobodil svého macka z Petrova zadku. Ten povolil napnutí v kolenou a sklouzl zpět na podušky. Štěpán jej opět jemně otočil na záda a přimknul se k němu.

Za celou tu dobu nikdo z nich nepromluvil ani slovo. Také nyní se hostitel beze slova znovu svými rty dotkl rtů svého hosta a jejich jazyky se opět vzájemně setkaly. Objetí které následovalo bylo více než vášnivé a trvalo dlouho. Tak dlouho, až oba během nového a nového objímání a líbání vzájemným vyčerpáním usnuli.

Když Petr procitl, slunce stálo již vysoko na obloze. Krátkou chvíli se v poduškách protahoval a zkoumal oblohu. Pokoj byl prázdný, Štěpán bezpochyby opustil jeho lože brzy z rána volán svými povinnostmi pána hradu.

Zápis ze zasedání Rady klubu ze dne 8.11.1998

Přítomni: Hampl, Gryč, Šťastný, Straka

1) Kontrola zápisu z minulé schůze - připojení na Internet bude realizováno ve spolupráci s Hi - fi klubem Nová Cerekev

2) Klubová akce v sobotu 5.12. - uskuteční se setkání členů v restauraci U Rebela od 10 do 17 hodin. Na akci přijede pan Hromada, který se chce sejít den předem s radou klubu.

3) Uskutečnilo se setkání členů klubu v Třebíči, akce dopadla dobře, reportáž z této akce přineslo třetí číslo klubového časopisu.

4) Na dnešním zasedání Rady předseda předložil protinávrh na změnu Stanov klubu. Tento protinávrh se bude dále posuzovat.

5) Z Prahy ze SOHO byly přivezeny ochranné a lubrikační prostředky, které jsou určeny na akce prevence proti HIV pro členy i nečleny. Dále byly přivezeny pozlacené stužky Solidarity s postiženými HIV, které jsou určeny pro členy klubu a význačné osobnosti aktivní v našem hnutí.

6) Hospodář klubu navrhuje umístit na opěrnou zeď u domku č.p.966 v Třešti vývěsní skříňku. Podmínky pro toto umístění zajistí Šťastný, jako majitel objektu.

7) O akci dne 5.12. je potřeba informovat regionální media. Jihlavská media bude informovat předseda, regionální v Pelhřimově Hampl.

8) Byl projednán návrh T. Kučery na zavedení polovičního klubového příspěvku pro pasivní členy, kteří se nemohou zúčastňovat akcí a mají zájem o klubový časopis a ostatní informace. V případě, že se člen bude chtít zúčastnit akce v daném měsíci, uhradí za příslušný měsíc klubový příspěvek v plné výši.
Hlasování o návrhu : pro návrh - 4 hlasy proti - 0 hlasů
Návrh byl schválen a klubové příspěvky se podle tohoto návrhu upravují od listopadu 1998 včetně.

9) Listopadová akce se přesouvá na 5.12, další akce bude v až v lednu 1999 jako mimořádné Výroční shromáždění členů, vzhledem k potřebě projednat zvýšení klubového příspěvku a změny Stanov.

10) Předseda klubu navrhuje zřízení funkce archiváře. Dále byl projednáván návrh na zřízení klubové knihovny. Tyto otázky se prozatím odkládají až po dobu, kdy bude klub mít klubové prostory.

Příští zasedání Rady bude 4.12. v Nové Cerekvi.

Tady byla otištěna humorná povídka Krkonošská poudačka

***

Zápis ze zasedání Rady klubu ze dne 4.12.1998

Přítomni : Hampl, Gryč, Šťastný, Vlček
Hosté: prezident SOHO Jiří Hromada

1) Kontrola zápisu z minulé schůze

1.1) Připojení na Internet bylo realizováno, klub má k dispozici e - mailovou adresu a webovou stránku. Provoz bude smluvně dojednán později.
1.2) viz tento zápis
1.3) bez připomínek
1.4) Posuzování Stanov - navrhuje se opravit a doplnit stanovy podle připomínek pana Hromady.
1.5) Stužky a prostředky - byly upřesněny podmínky
1.6) na skříňku se shání materiál
1.7) zástupci regionálních médií byli informováni
1.8) beze změny
1.9) lednová akce se uskuteční jako normální Výroční shromáždění členů.
1.10) beze změny

2) žádost o příspěvek na činnost klubu v roce 1999 od SOHO
- do konce září běžného roku se podává projekt na AIDS v roce příštím.
- do konce běžného roku se podává projekt na činnost organizace kromě AIDS.

3) Jihomoravská plynárenská a.s.
Došel dopis s podepsanou smlouvou o poskytnutí sponzorského daru ve výši 20.000 Kč. Je třeba realizovat podpis smlouvy (Klusáček) a napsat děkovný dopis generálnímu řediteli ing.Martínkovi, informovat ho, že akce proběhla 5.12. a byl na ní pan Hromada.
Doporučuje se umístit poděkování i na webovou stránku Internetu.

4) Akce 5.12. pro členy - setkání ke světovému dni boje proti AIDS
Uskuteční se v salonku restaurace U Rebela v Jihlavě. Je pozván jako host prezident SOHO pan Jiří Hromada, pro členy je připravena přednáška o významu boje proti AIDS a je připraveno promítnutí videozáznamů TV pořadů s touto tématikou. Technickou podporu celé akce zajistí Hi-Fi klub Nová Cerekev a jeho technici. Pro členy jsou připraveny materiály informativního a preventivního charakteru.

5) Výroční shromáždění členů v lednu
Vzhledem k tomu, že je potřeba na lednovém shromáždění členů projednat některé organizační záležitosti, je žádoucí zajistit na toto shromáždění maximální počet členů, aby bylo možno hlasovat o návrzích. Na toto shromáždění se připravuje návrh na zvýšení členského příspěvku na 100,- Kč.

6) Zasedání parlamentu SOHO v Sokolově dne 12.12.1998
Zasedání se zúčastní předseda Zdeněk Gryč a Jiří Hampl, účast třetího zástupce klubu bude projednána v týdnu. Na zasedání je potřeba připravit projekt činnosti klubu na rok 1999 a rozpočet.

7) Příští zasedání Rady se uskuteční opět v Jihlavě, 2.1.1999 v 17.00 hod.

Jak se vyrovnat s vlastní odlišnou citovou a sexuální orientací

aneb

Co je 'coming out'?

'Coming out' [vyslov: kamin' aut] označuje proces uvědomování si své odlišnosti, vyrovnání se s ní a konečně sebepřijetí bez touhy onu odlišnost změnit. Původně hovorový termín 'coming out' se začal používat ve Spojených státech přibližně v šedesátých letech.

'Coming out' obvykle začíná v pubertě - je různě dlouhý, závisí mj. na celkovém společenském ovzduší včetně míry existující diskriminace, tlaku bezprostředního okolí, kulturním a sociálním původu, stáří a psychickém stavu (síle vůle) konkrétní osoby. Proces je rovněž možné definovat jako 'vycházení z temnoty na světlo' - temnotou je zde období potlačování sebe sama a vlastní identity, odporu a nenávisti vůči sobě samému.

'Coming out' zahrnuje v sobě šok ze zjištění skutečnosti, obviňování okolí, nízkou sebejistotu, poruchy sebehodnocení, sebepopírání (nenávist sebe sama vedoucí někdy až k sebepoškozování resp. k sebevraždám), samotu (často sebeizolaci), strach z reakce okolí, postupné sebeuvědomování vedoucí až k sebepřijetí (osvobození sebe sama).

Ti z nás, kteří jsme se již se svojí homosexualitou vyrovnali, si stále dobře pamatujeme na ony probdělé noci, kdy se nám hlavou honily všelijaké myšlenky, kdy jsme přemýšleli, jak a komu se svěřit s tím, že naše sexualita je odlišná od většinové sexuality a že se nezamilováváme (kluci) do děvčat, nýbrž do kluku, resp. nevzdycháme (holky) nad kluky, ale nad holkami. Snažili jsme se předpovědět, jaká asi bude reakce těch, jež máme rádi a kterým jsme se hodlali svěřit, co tomu řeknou rodiče, naši přátelé, apod. Občas se zdálo, že bolest a pocity osamělosti a bezvýchodnosti nikdy neskončí... pro nás však naštěstí už jednou provždy skončily. Patrně nejhorší byl pocit, že jsme na tomto světě se svými pocity docela sami - zde by možná neškodila malá exkurze po gay světě (viz Seznam osobností s gay, lesbickou resp. bisexuální orientací).

Co z toho vyplývá je naděje, že i ti z vás, kteří teprve svým 'coming outem' procházíte, dospějete ke stavu, kdy vás již nebude děsit případná reakce okolí, kdy budete žít svůj život podle svých pocitů a přání, kdy najdete někoho vám drahého, o koho se budete moci opřít a s kým budete společně pracovat na vašem společném štěstí a naplnění vašich životů.