Po létech si znovu řekli ANO a odhodlání žít spolu stvrdili polibkem a dvěma podpisy Vladimír Hrubý a Lukáš Příčina, redaktor Radiožurnálu a akademický malíř, gay a gay. Před sedmi lety šli spolu do kostela. “Rozhodli jsme se, že si slíbíme lásku před Bohem. Nebyla to žádná recese, prostě jme to tak cítili. Nepotřebovali jsme žádné církevní hodnostáře. Pozvali jsme pár přátel, vyměnili si prstýnky a políbili se”.
Tehdy ještě chtěli udržet vše v soukromí. Uzavření svazku homosexuálního páru v kostele si však nenechala ujít bulvární média. “Jistý církevní hodnostář, který patří v současné době k nejvyšším, pak prohlásil, že jsme svým slibem partnerství znesvětili kostel. Do dneška jsem to nepochopil,” říká Vladimír Hrubý.
Mezitím uplynulo sedm let, během nichž organizace gayů a lesbiček chtěly přesvědčit parlament, aby uzákonil registrované partnerství. Počátkem prosince zákonodárci návrh opět zamítli. “Někteří říkali, že si to nezasloužíme, protože děláme prasečiny, někteří říkali, že si to máme zařídit jinak, protože to co chceme, znesvěcuje svatý institut manželství”. Vladimír Hrubý to však vzal jako signál, že je méněcenný, že žije v méněcenném vztahu. Proto Lukášovi na vernisáži jeho obrazů znovu řekl, že ho má rád a že s ním chce uzavřít smlouvu o partnerství.
V té chvíli se Vladimír Hrubý odmlčel a jeho oči se naplnily slzami. “Chlapi přece nepláčou”, omluvil se a pokračoval: “Lukáši chceš mě?” “Chci” odpověděl Lukáš hlasem koketní slečny. Kavárnou Relax zaburácel smích a potlesk a rozpaky byly pryč. Pak se ještě přečetla smlouva:

“Lukáš Příčina a Vladimír Hrubý se po sedmi letech společného soužití svobodně rozhodli uzavřít registrované partnerství. V Praze dne 16 prosince 1999."

Civilnímu obřadu tentokrát “požehnal” evangelický farář Jiří Štorek.

Dál bude ovšem vše jako dřív. Až Lukáš dlouhodobě onemocní, nebude si moci vzít Vladimír paragraf , aby se o něj mohl starat. Až bude potřebovat za Lukáše vyřídit něco na úřadech, bude pokaždé potřebovat plnou moc. Až se jednou zase pohádají, možná jeden z nich práskne dveřmi a nebude hledat cestu zpátky, protože je nebudou čekat komplikace s rozvodem, které už pomohly překonat nejednu manželskou krizi.
Vladimír Hrubý může srovnávat: byl pět let ženatý a má 18 - ti letého syna.
“Jediný rozdíl je ten, že muž neoplodní muže. Jinak je to jen o vztahu dvou lidí, kteří buď jsou nebo nejsou schopni se domluvit".

ZDROJ: Mladá Fronta

Jeho skutečnou láskou nebyla dívka Marian, ale Malý John. Toto odhalení je v protikladu s tím, jak Robina Hooda vylíčil v posledním filmu Kevin Costner a více ho přibližuje charakteristice obsažené ve stejnojmenném filmu Mela Brookse.

Jak píše britský nedělník The Sunday Times, nové hodnocení Robina Hooda je založeno na analýze balad ze 14. století, které obsahují popisy jeho údajných činů a jeho vztahy s “veselými muži”, především s Malým Johnem a Wilem Scarletem. Stephen King, profesor anglické literatury na universitě v Cardiffu, tvrdí, že balady jsou nejautoritativnějším zdrojem charakteristik Robinova chování a činů a že mají zcela jasné homoerotické podtóny. Říká: “Robin Hood a jeho muži žijí výlučně bez žen.V baladách nebylo možno otevřeně říci, že tito muži vzhledem k morálce středověké společnosti byli gayové, avšak balady obsahují mnoho erotických náznaků. Zelený les je symbolem mužnosti a zmínky o šípech, toulcích a mečích jsou rovněž dostatečně jasné”.

Balady byly psány v chaucerovské angličtině a používají často dialekt. Jedna z částí balady ve volné překladu například zní:

Když bylo Robinovi dvacet,
potkal Malýho Johna,
měl pěknej silnej meč,
a byl moc potřebnej chlapík.

Spisovatelé si Marian vymysleli

Balady rovněž ukazují, že Marian ve většině pozdějších verzí Hoodova láska, ve skutečnosti neexistovala. “Vymysleli si ji v 16. století spisovatelé, kteří tak chtěli více přiblížit příběh heterosexuálním čtenářům”, domnívá se profesor Knight.
Moderní verze líčí Robina Hooda jako nízkého šlechtice, jenž se stal loupežníkem, když v devadesátých letech dvanáctého století král Jan nespravedlivě zkonfiskoval jeho půdu. Bojoval proti králi a jeho dvořanům, bral bohatým rozdával chudým. Když se konečně vrátil z křížové výpravy spravedlivý král Richard Lví srdce, Hooda rehabilitoval a udělil mu titul hraběte z Huntingdonu. Tento titul existuje do dnes.
Balady, ale nabízejí poněkud jiný příběh. Podle nich byl Robin Hood buď rolnického nebo zemanského původu a žil v hrabství Nottingham nebo York ve 13. - 14. století. Jeho věhlas byl založen nikoliv na tom, že rozdával peníze, ale na tom, že dokázal chytře tahat za nos úřady.

Církev zahnala gaye do podzemí

Jeden z nejranějších spisků - Robin Hood a mnich - byl napsán kolem roku 1450 a jeho autor není znám. Popisuje intimní přátelství mezi Robinem Hoodem a Malým Johnem. Jednou se oba dostali do rozepře o peníze, kterou spisek popisuje jako “spor téměř rodinný”. Roztržka skončila poté, kdy John zachránil svého vůdce před nepřáteli.
Někteří historici se domnívají, že Robin Hood je sice skutečná postava, že ale v baladách byly popsány i činy jiných loupežnických band, mezi kterými byla v té době homosexualita běžná.
S tím souhlasí i profesor Barry Dobson z university v Cambridge. Uvádí, že ve 13. století docházelo k narůstajícímu útlaku gayů. Ve 12. století byla homosexualita tolerována, ale o sto let později byla církev mnohem méně tolerantní a zatlačila takové lidi do podzemí.

Myšlenka, že by příběhy Robina Hooda měly být osudy gayů děsí ty, kteří hrdinu považovali za “rovného jako šíp”. Mary Chamberlainová, tajemnice Společnosti Robina Hooda, obvinila vědce, že se snaží udělat si jméno na účet nejmilovanějšího anglického hrdiny. “Robin Hood je postava, které si lidé na celém světě velmi váží. Hrají si na něho i děti. Podobná tvrzení mohou napáchat spoustu škod”, upozornila.
Také údajní potomci Robina Hooda, jak uvádí The Sunday Times, jsou pobouřeni. Pospíšili si s prohlášením, že nejsou žádné historické důkazy o tom, že by legendární postava anglických balad byla zaručeně jejich předkem.

zdroj: Právo

upravila: Irena

Povídku "Nocleh" si přečtete, když si kliknete tady

"Registrované partnerství”

A nakonec bych rád vzkázal poslancům ze strany KDU - ČSL, ať nezapomenou - miluj bližního svého

Příště se podíváme na vroubek přímo besedám !!!!!!!!!

SEBY

zdroj: SOSO REVUE

upravila: Irena

***

Zákon, SOHO a Gay minorita

“Vy jste se v tom parlamentu pěkně vyznamenali”.
“Jak jako vyznamenali”?
“No s tím zákonem”:
“Jako nic proti Pavle, ale my jsme udělali co jsme mohli, takovýhle řeči mám rád, co jsi pro ten zákon udělal ty? Vopruzoval jsi aspoň ty poslance tam u vás”?
“Hele, já nejsem moc na tu politiku, já jsem si svoje řekl v našem regionálním rádiu v Pardubicích. A co vůbec povídá ten Hromada, co vede SOHO, mi leze na nervy”.
“Počkej, jako nic proti, ale SOHO nevede jenom Jirka Hromadů, SOHO vede celý prezidium a mimo Jirky je tam Petr Kodlů, Ivo Procházků, teď i Vláďa Hrubý z Českého Rozhlasu a další. Víš co Pavle, tenhle rozhovor nemá cenu, hele necháme toho”. Po mém konstatování se náš rozhovor vrátil do normálních kolejí.

Z tohoto rozhovoru vyplývá, že Gay minorita opravdu neví o problémech spojených se zákonem o soužití osob stejného pohlaví. A nejhorší na tom všem je, že za SOHEM vidí pouze jednu osobu. Ne, že bych měl něco proti Jirkovi Hromadovi, on sám tu odvedl velký kus práce. Ale za SOHEM by mělo být vidět víc lidí.

SEBY

• Neslyšíš?
• Slyším.
• Zvoní telefon.
• A co jako?
• Zvedni ho.
• Proč já? Zvedni ho ty.
• Já ho zvedal včera.
• To není pravda.
• Jasně že je.
• A kdo volal?
• Matka.
• Fajn, ale já ho zvedal předtím dvakrát za sebou, takže je řada na tobě.
• Jak může být řada na mě? Kecáš. A kdo asi volá dvakrát za sebou?
• Nějaký omyl.
• Omyly se nepočítají.
• Počítají. Je to normální zvednutí telefonu. Řada je na tobě.
• Nechej blbostí a zvedni ho.

Telefon přestal zvonit.

• Vidíš, teď to kvůli tvé malichernosti přestalo. třeba to bylo něco důležitého.
• Tak proč jsi to nezvedl, když čekáš něco důležitého?
• Já nic důležitého nečekám.
• Tak co kecáš?
• Nekecám. Jen říkám, že když někdo volá, tak něco chce a stává se, že ta věc je důležitá.
• Jestli je to důležité, tak zavolá znovu.

Někdo zaklepal na dveře.

• Běž alespoň otevřít, když už nejsi schopný zvednout blbý telefon.
• Nikoho nečekám.
• To je jedno, že nikoho nečekáš, třeba někdo čeká, až uvidí nás.
• Co by nám kdo chtěl?
• Třeba je to matka.
• Ne. Matka klepe jinak.
• A jak klepe matka?
• Úplně jinak. Ty nevíš, jak klepe matka?
• Já to vím, ale rozhodně jinak, než myslíš ty.
• A jak můžeš vědět, co si myslím?
• Nevím, jak myslíš, že matka klepe, ale určitě, jak tě znám, si to myslíš špatně.
• Ty jsi zoufalec.

Opět zazvonil telefon.

• Výborně, takže je to něco důležitého, když volá znovu. Zvedni to.
• A jak můžeš vědět, že je to ten samý, co volal předtím?
• A kdo by to byl jiný?
• Někdo úplně jiný.
• A proč by nám volali dva různí lidi hned po sobě?
• Nevím, tak to zvedni a uvidíme.
• Ale to nezjistíme, jestli je to ten samý, který volal před chvílí, aby se přesvědčil, že nejsme doma. A to všechno kvůli tvé blbé zabedněnosti.
• Tak nakonec je to moje vina? Tak to odvoláš! Kdo pořád říkal, že si máme pořídit záznamník? Ha! Samozřejmě já. A koupili? Co? Koupili? Ptám se, koupil někdo ten blbý záznamník? Samozřejmě nikdo, ale já mám svědomí čisté, já to říkal.
• V záznamníku chyba není.
• Jasně že ne. Teď budeš tvrdit, že ne. Místo, abys ho koupil.
• A proč jsi ho nekoupil ty, když jsi tak chytrý, chytráku?
• A proč bych ho kupoval? Já přece nakupoval minulý týden.
• Tak to není pravda!
• Je!
• Minulý týden jsem já kupoval špagety!
• A kdo byl vysypat odpadkový koš?
• Ty.
• Tak vidíš, záznamník jsi měl koupit ty. Já to říkal hned.
• Já kupoval špagety.
• Běž alespoň otevřít dveře!
• Křič si na někoho jiného! Myslíš si snad, že za nimi někdo bude čekat, když nejspíš slyšel zvonit telefon naprázdno a dlouho mu nikdo neotvíral?!
• Tak se tu nevykecávej a běž to zkusit!
• Podle něj nejsme doma.
• Ale my jsme.
• Tak mu to běž říct. Ať se vrátí. My jsme doma!
• Fakt si myslíš, že jsem tak blbý?
• Takové věci si nemusím myslet, ani říkat, ty prostě vím.
• A že ti na ten chyták skočím?
• Chyták? Jaký máš chyták v otvírání dveří?
• Já půjdu otevřít, řeknu mu, že jsme doma, ale tím mu vlastně otevřu, přestože je to tvoje práce. Takže si to laskavě udělej sám.
• To těžko, protože já otvíral včera.