SEBY

První beseda, kterou Ivo u nás měl se konala na Čeřínku, kde měli dvoudenní soustředění jihlavští Píři, kterým bylo od 11 do 14 let a bylo jich zhruba 40. To by jste nevěřili co se těm děckám honilo hlavou. Na začátku, kdy chtěl Ivo, aby mu pokládali otázky bylo v sále úplné ticho. Až když jsem navrhl otázky na lístky začal šrumec. Korespondenčně začaly pokládat zajímavé otázky. Například: "jaké je to homosexuálně?”, "už jste někdy někoho vykleštil?", "jaké je to do prdelky?" a podobně. Můžu Vám upřímně říci, že jsme byli s Ivem trošínku v šoku. Pro Iva byl nejkuriosnější dotaz "jaké znamení je”. Po ukončení této debaty a krátkém odpočinku jsme se vydali na druhou besedu, která se konala v Demlově škole v Jihlavě.

Ta se konala ve sborovně této školy. Této besedy se zúčastnilo asi 20 děvčat a byla už trošínku komornějšího stylu. Byly zde pokládané hlavně otázky stylu, jestli silikonové implantáty vadí při kojení, jestli vadí soulož při menstruaci, nejzajímavější dotaz této besedy byl : "jak poznám, že je kluk vzrušený?”

Další beseda se konala ve Vrak Baru pro gay minoritu. Bylo nás tam 10 1 a poipadal jsem si tam jak blbec. Otázky žádné, je mi jen líto že jeden člen L. V. nepoložil do úplného,ticha otázku, kterou chtěl, ta otázka měla znít: "Ivo, nevíš kolik je hodin?" Jinak ta beseda dopadla vcelku dobře. Probrali jsme veškeré témata na které jsme si vzpomněli.

A co na závěr? Snad, že Ivo příští pozvání zase příjme.

Vážení spoluobčané, milé lesbičky a milí gayové!

V sobotu 24.června 1990, bylo v Brně založeno Sdružení organizací homosexuálních občanů (SOHO). Ustavilo se na základě konsezu zástupců čtyř subjektů, které po 17. listopadu 89 vznikly, aby se pokusily změnit nedůstojné podmínky pro život, ale i alibismus a ustrašenost minority, kterou měly odvahu veřejně zastupovat. Vznikly, aby se pustily do zápasu s veřejným míněním - v té době zcela předpojatým, neinformovaným, zbabělým i primitivním - jakmile se mělo po čtyřiceti letech mlčení vyjádřit k rovnoprávnosti se svými spoluobčany, které spojuje jinakost.

Byly to tenkrát čtyři mušketýři rodícího se gay hnutí - společenská organizace Svaz LAMBDA, politické hnutí za rovnoprávnost homosexuálních občanů, komerční LEGA Pardubice a celoslovenské Hnutie Ganymedes, kteří přes rozdílnost názorů, jaké PRIORITY je třeba zvolit a jaké způsoby jejich prosazení praktikovat - nakonec dokázali popřít vlastní důležitost ve prospěch společného zájmu. Podařilo se spojit roztříštěné síly a dnes se mohu s úžasem i dojetím ohlédnout za takřka deseti lety společné dřiny, společných úspěchů i nezdarů, osočování i nekritické chvály. Mohu to udělat proto, že přitažlivý rok 2000 pro mne znamená i 10 let důvěry, která mi umožnila věnovat SOHO od jeho vzniku své schopnosti ve funkci jeho prezidenta. Je poctivé říci, že jsme se nikdy samozvaně nepovažoval za prezidenta všech gayů a lesbiček u nás. Prostě jsem dobrovolně převzal odpovědnost za desetiletý koncepční společensko-politický program SOHO, jeho financování i jeho prezentaci. Do funkce mě po třikrát zvolili zástupci (dnes už třiceti) členských organizací SOHO. Ani mé dnešní bilancování není hrou na prezidenta, ale jako vždy upřímným pokusem zamyslet se a vyjádřit k tématům, ke kterým se veřejně vyjadřuje málokdo. Byly to neopakovatelné intenzivní chvíle, které první roky po revoluci naplňovaly naše životy. Bez nároku na metály a prebendy, po svých povinnostech v zaměstnání, většinou na vlastní náklady jsme za posměchu většiny a leckdy i za pohrdání menšiny - klestili do svědomí většiny stud a poznání a do dušiček menšiny sebepřijetí a hrdost. Se zvyšující se prestiží SOHO rostla i prestiž g/l minority.
Do roku 2000 vstupujeme proto za jiných podmínek naší jinaké seberealizace. Důstojně se rovnají možnostem západních demokracií (o východních ani nemluvě), s legislativou, která nediskriminuje - vyjma prozatímních nesnází s prosazením registrovaného partnerství. Ale ani jeho druhé zamítnutí nepatrnou většinou sněmovny nic, vůbec nic negativního neznamená. Dnes se totiž při snaze o jeho definitivní prosazení nevzdáváme nejen my (a že se nevzdáváme si buďte jisti !) - ale aktuálně se už za prosazení této normy (stvrzující naši rovnoprávnost v partnerském soužití) stále vehementněji staví veřejnost - i poslanci a senátoři Parlamentu CR. Přesto mnozí z nás propadají malomyslnosti.Jako by se nám svět svobody a rovnoprávnosti nepřiblížil ani o kousek. Jako by za 10 let nebyly desítky svobodných klubů, reprezentativních celostátních akcí, jako by sdělovací prostředky o nás nezačaly psát a vysílat v pozitivním světle, jako by nebyl celostátní distribucí veřejně distribuován časopis GAY+KO, nástupce SOHO revue, jako by nevysílal už rok rozhlasový magazín BONA DEA, jako by neklesalo procento podílu HIV homosexuálním přenosem, jako by nás veřejné mínění zahánělo do lágrů, jako bychom neměli dostatek příležitostí svobodně se projevovat po Internetu i na veřejnosti. Nefňukejme - udělali jsme, co šlo. A co zatím nešlo, půjde letos, maximálně v příštím tisíciletí.

Jen trpělivost - poctivě vydržet.

Mezi největší kritiky úsilí SOHO patří - jak jinak - mládí. Mládí, které trpí nechutenstvím zabývat se nebo uznávat to, čeho už bylo dosaženo, objeveno, protrpěno čtyřicetiletými kmety. Mládí to všechno chce objevit, dosáhnout, protrpět samo - znovu a jinak. Hovořím o tom proto, že rok 2000 bude nejen příležitost bilancovat a slavit desetiletí gay hnutí u nás, ale především nutností hledat pro jeho perspektivu neporaženecké, nelenivé, obětavé, inspirující mládí. Nejsme unaveni, nesmíme být unaveni, ale trochu - opotřebováni. Novou energii potřebuje každý dobře zaběhnutý systém. Byl bych šťastný, kdyby - až si 24.června budeme při finálovém večeru Gay Mana připomínat v Brně v Boby centru naše kulaté výročí - SOHO nalezlo svou budoucnost v propojení zralé zkušenosti s průbojným, nebojácným mládím.

Milí přátelé.

Pan prezident Václav Havel vyzval občany naší země, aby změnili žebříček hodnot, aby využili symboliky roku 2000 k proměně vlastního já k lepšímu. Pan kardinál Vlk ho výrazně podpořil. Věřím, že KDU-+SL bude příkladem a že předloží Poslanecké sněmovně návrh na registrované partnerství v ještě vstřícnější podobě než požadujeme.
Věřím, že i my najdeme v sobě dost sil žít důstojně náš úděl, s pokorou k samotě, která nás často tíží, s porozuměním k těm, kteří nám nechtějí nebo neumějí porozumět.

"Nejvíce ublížíme sami sobě, budeme-li se starat jen sami o sebe" řekl pan prezident.

Jsem šťastný, že v roce 2000, v jubilejním 10. roce SOHO, mohu i o SOHO, i o nás, kteří jsme vydrželi věřit jeho ideálům, říci s čistým svědomím: Staráme se o druhé !

Přeju všem - smysluplný rok 2000.

Zdeněk: Ano, máme. Ale společné večírky nepořádáme, protože Jirka na to moc není. Jen když Jirka není doma, tak se tady sejde pár přátel, sebereme starý desky, posloucháme muziku "na plný pecky", připravíme chlebíčky a uděláme si občas "takovej příjemnej večír". Já jsem byl na tohle zvyklej. Asi jsem takový "mejdanový dítě".

Zdeněk: Zažili. Byla to dost vážná krize. Málem jsme se rozešli. Kromě jiného v tom hrálo neblahou roli i to, že jsem byl 12 hodin v práci, takže jsme na sebe měli málo času.
Jirka: Ale čas to urovnal.