Tato stránka byla naposledy upravena dne 31.01.2008

Mami, jsem homosexuál !

Petr Veselý

Sedmnáctiletý Pavel seděl u psacího stolu, když ucítil, jak mu na rameno dopadla ruka. Lekl se a otočil. Na tváři mu přistála sprška slin. Plivl na něj jeho otec. V ruce držel milostný dopis, který Pavlovi nenapsala dívky ale jeho přítel Robin. Otec ho omylem otevřel a odhalil tak synovo tajemství. Mával s ním Pavlovi před obličejem a řval na něj: "Ty odporný buzerantský prase. Až tohle ukážu mámě, půjde se oběsit." Pavel si sbalil věci a utekl k příteli.

Dlouho před rodiči tajil, že je homosexuál. Měl strach z jejich reakce, z toho, že ho nepochopí a zavrhnou. "Na nepochopení a někdy i agresivní reakci rodičů narazí homosexuálové zhruba ve třetině případů," řekl mi MUDr. Ivo Procházka ze Sexuologického ústavu v Praze. "Ale i rodiče, kteří je přijmou s pochopením, zápasí s řadou falešných představ o homosexualitě. Obvykle o ní skoro nic neví. Při tom homosexuálních mužů a žen je v naši republice zhruba půl miliónu."

"Spousta rodičů netuší, jak důležité bývá pro jejich děti to, aby je pochopili a smířili se s jejich sexuální orientací," řekla mi sexuoložka MUDr. Jaroslava Pondělíčková-Mašlová. "Většina homosexuálů si s ní zpočátku neví rady. Mají pocity studu a viny za to, že jsou jiní. Často bývají psychicky labilní. Řada z nich se za svou orientaci dokonce nenávidí. Podle našich zkušeností by téměř třetina z nich podstoupila jakoukoliv léčbu, pokud by změnila jejich sexuální zaměření. A každý třetí se aspoň jednou pokusí o sebevraždu. Nepochopení rodiny nebo vyhazov z domova je může přivést až k alkoholu, k drogám nebo k prostituci."

Prožila řadu bezesných nocí

Jednačtyřicetiletá Blanka ledacos tušila a stejně to pro ni byl šok. Telefonoval jí syn a byl silně rozrušený. Přiznal se jí. že je homosexuál. Poprosil ji, aby to řekla rodině a příbuzným. Už na to prý nemá síly. Včera se totiž zabil jeho přítel poté, co řekl rodičům, že je na kluky. Oni ho vyhodili z domova. Blanka ujistila syna, že se na ni může kdykoliv spolehnout. Vyrovnat se s tím, co jí řekl, pro ni nebylo snadné. Byla nešťastná, brečela, vykouřila desítky cigaret a prožila řadu bezesných nocí. Trápily ji pochyby. Co když synovu homosexualitu způsobila tím, že si toužebně přála mít dceru? Sexuolog, za kterým ji vzal syn, aby maminku ujistil o neměnnosti jeho sexuální orientace, ji ujistil, že to je nesmysl.

"Homosexualita je daná, nedá se získat, naučit ani změnit," řekl mi MUDr. Procházka. "Je biologickou variantou přírody. Způsobuje ji odlišný vývoj jednoho z mozkových center. Představy, že k ní lze někoho svést nebo že je záležitostí morálky či vůle, jsou naivní. Stejně jako představy, že z ní lze někoho vyléčit."

Lékaři takové pokusy v minulosti dělali. Končily špatně. Neúspěšné byly i pokusy nejslavnějšího českého sexuologa Kurta Freuda. Ten homosexuálům promítal vzrušující obrázky a pak jim podával lék, po kterém zvraceli. Ale nevyléčil je tím. Pacienti se mezi sebou čile stýkali a zvraceli jen ve chvíli, kdy uviděli doktora Freunda. Ten si přiznal fiasko a spolu s dalšími kolegy prosadil to, že homosexuální styk mezi lidmi staršími 18 let přestal být v ČSSR trestný (1961).

Životy v přetvářce

Davidovi bylo třináct, když, se zamiloval do spolužáka. Tehdy si ještě namlouval, že má asi víc vyvinutý smysl pro kamarádství. Protože byl pohledný a uměl to s holkama, letěly na něj. S jednou se zkusil v šestnácti vyspat. Moc ho to nenadchlo. V sedmnácti, po náhodné sexuální zkušenosti se starším mužem, pochopil pravdu: je homosexuál. Když se jedna z dívek, která se do něho zamilovala, pokusila o sebevraždu, uvažoval, jestli by neměl okolí přiznat pravdu. Pak viděl, s jakým odporem se lidé, z městečka, kde bydlel, odtáhli od mladíka, na kterého prasklo, že je na kluky. Jedna maminka před ním dokonce schovávala miminko, aby ho náhodou nezačal osahávat...

Život v přetvářce a věčné ilegalitě byl pro něj krušný jako pro většinu homosexuálů. Záviděl třeba heterosexuálním dvojicím, že mohly jít z kina, držet se za ruce a líbat se na ulici. Oni se s podobnými důvěrnostmi museli skrývat ve speciálním klubu ve vzdáleném městě.

Hledal přítele, ale pro homosexuála z malého města to bývá složité. Do gay klubu na severu čech přestal jezdit poté, co si tam jeho známého podala opilá parta Němců. Počkali si na něj venku, a když s nimi odmítl jít za peníze, zatáhli ho do auta, odvezli do lesa a tam znásilnili. Spočítali si, že to určitě nepoběží ohlásit na policii.

Když si David našel pomocí inzerátu přítele, snášel své pocity lépe. Jezdil za ním do té doby, než je v intimní chvíli načapala přítelova matka. Ta zavolala jeho rodičům. Davidova matka zareagovala na šokující odhalení hystericky: "Cos nám to provedl? Víš, jak bychom vypadali před lidmi z města, kdyby se o tom dozvěděli? Musíš z domu, Davide." Davidův otec, ředitel velkého podniku, s ní souhlasil: "Koupíme. ti byt, ale s buzerantem v jednom baráku nebudeme. Máme však podmínku. Oženíš se. Kdyby se lidé ve městě dozvěděli, že jsi teplouš, zničilo by mě to. Takhle budeš krytý."

David se dozvěděl, že jeho přítel spáchal sebevraždu. Chodil jak tělo bez duše. Nakonec rezignoval a oženil se. Lenka byla blondýnka, za kterou se chlapi otáčeli. Za rok se jim narodila Kristýnka, za další rok a půl Matěj. David byl dobrý otec a pozorný manžel. Lenka si mohla stěžovat jen na jeho zdrženlivost, pokud šlo o sex.

Jejich poklidný život naboural Patrik. David ho potkal náhodou a zamiloval se do něho s vášní, která ho zaskočila. Začali se pravidelně scházet. Nakonec se k němu David nastěhoval. Bylo to bezohledné k rodině, ale nemohl si pomoct.

Lenka si nejprve myslela, že si manžel pořídil milenku. David ji ale řekl pravdu. Lenka se rozběsnila. Zjistila si telefon Davidova přítele a neustále mu volala. Tomu šly Lenčiny telefonáty na nervy a vztah k jeho novému milenci rychle vychladl.

David tak přišel o přítele, o rodinu a o děti. Lenka si nepřála, aby se stýkaly s "tím úchylem". David stále častěji upadal do depresí. Řešil je pitím a náhodnými známostmi. Po půl roce zjistil, že se od některého z milenců nakazil AIDS.

"Žádná rodina nemá právo vyvrhnout někoho, kdo se ničím neprovinil a kdo navíc trpí kvůli svému zaměření," řekla mi MUDr. Dagmar Křížková, vedoucí gay linky občanského sdružení Logos. "Chápu, že to je pro rodiče těžké. Pokud však v sobě najdou dost nesobecké lásky, aby své děti přijaly takové, jaké jsou, stoupá šance těchto dětí, že se vyrovnají se svým handicapem a budou žít jako spokojení lidé."

Registrované partnerství pomůže

Padesátiletý homosexuál byl sice dvacet let ženatý, ale stále miloval ty dobrodružné intimní kontakty s anonymními partnery v nočních parcích Prahy. Dodávaly jeho všednímu životu vzruch a zlepšovaly jeho výkonnost při milováni s manželkou. Před tou své zaměření úzkostlivě tajil, stejně jako před svou sedmdesátiletou matkou.

"Tak jako se v běžné populaci najdou muži schopni souložit s prostitutkou v průjezdu Perlovky v Praze, naleznete podobné typy lidí i mezi homosexuály," řekl mi MUDr. Procházka. "Obvykle se jedná o gaye, kteří nestojí o stálý vztah, protože se nevyrovnali se svým zaměřením. Mají z přiznání homosexuality strach. Bojí se reakcí heterosexuálů. Proto se uchýlili do jakési ilegality a žijí dvojí život. Život ctihodných občanů, kteří si svou přirozenost dokáží přiznat obvykle jen v noci v parku. Při svých náhodných stycích však dost často selhávají a se svými potížemi pak nejednou skonči u lékařů."

Odborníci stejně jako Sdružení organizací homosexuálních občanů (SOHO) se shodují na tom, že pro homosexuály je důležité stálé partnerství. Vytvořit stabilní pár však pro ně bývá obtížné. "Kromě potíží, které plynou z toho, že se těžce vyrovnávají se svým zaměřením, je to dané hlavně mužským přístupem k sexu," řekl mi MUDr. Procházka. "Setkáváme se s ním i u heterosexuálů. Muži bývají impulzivnější a naléhavější. Víc berou sex, jak se říká, přes postel. Zvlášť když jsou mladší. Gayové proto častěji vytvářejí stabilní páry až ve středním věku. Tehdy pro ně pokles erotické přitažlivosti, který u nich bývá hlubší než u heterosexuálů, už nehraje tak dramatickou roli. Dokáží víc vnímat i jiné přednosti partnera."

Jednou z věcí, která může podpořit stabilitu párů, je i registrované partnerství. SOHO o ně řadu let usiluje. Umožní homosexuálům a lesbičkám vzájemně se zastupovat na úřadech, dědit, mít k sobě vyživovací povinnost a tak dál.

Registrované partnerství může gayům a lesbičkám ledacos ulehčit, ale to hlavní, přijmout svou orientaci a naučit se s ni šťastně žít, to musí zvládnout každý sám," řekla mi matka Simona F. "Syn se mi k homosexualitě přiznal ještě za totality. Tehdy byla situace gayů těžká, protože mohli být kdykoliv zatčeni a vydíráni Státní bezpečností. Dnes se hodně změnilo. Většina mladých lidí je tolerantnějších než starší generace. Možná se dočkám i toho, že gaye a lesbičky budou ostatní soudit jen podle toho, co umějí nebo jací

jsou to lidé, a ne podle toho, s kým chodí nebo žijí. To bude – naprosto samozřejmě a bez předsudků - jejich soukromá věc."

(Přetisk staršího novinového článku.)