Zpět

POSLEDNÍ TELEFON

© 1998 Jiří Hampl

Telefon zvoní. Ne nezvednu ho, protože vím, že voláš Ty. Ano, já vím, že na zazvonění za chvíli odpoví záznamník. Ale s tím se nemůžeš bavit. Ten nemůžeš přesvědčovat tak, jako se Ti povedlo přesvědčovat mě. Ze začátku to bylo snadné. Přivedl Tě ke mě můj kamarád a docela ses mi líbil. Vyprávěl jsi mi svůj osud a já Tě docela litoval. Byl jsi mi sympatický a tak jsem se snažil Ti pomoci. Jsem už taková povaha, že se snažím pomoci, když mohu. Rád bych Tě býval vídal častěji, ale vzdálenost mezi našimi bydlišti byla trochu větší. I pro mne, který nemiluje dopravní prostředky.
A tak jsem za Tebou raději jezdil autem. Vím, nešlo to tak často, ale přeci jen to bylo dost často na to abych pochopil pár věcí. Ne hned. Byl jsem slepý, viděl jsem před sebou jen mladého člověka, kterému jsem se snažil pomoci. Trvalo dlouho, hodně dlouho, než jsem pochopil. Je pravdou, že jsi se ze začátku snažil. Nebo jsi se alespoň tak tvářil. Věřil jsem Ti. Snažil jsem se pochopit, že člověk, který momentálně nemá práci, nemůže mít ani dost peněz. Já je měl. Ne moc, ale v porovnání s Tebou to bylo dost. Nelitoval jsem jich pro Tebe. Ne, nevyčítám Ti, že kdykoli jsem k Tobě přijel na návštěvu, byl jsi mým hostem. Sice trochu nákladným a drahým hostem, ale hostem.
088.jpg - 260x379Ano, já vím. Snažil jsem se pochopit, že musím s Tebou jít do dražší restaurace, protože v té levnější Tě nechtějí obsloužit. Snažil jsem se to pochopit, protože to se člověku občas stane, že se s druhým hostem nepohodne a pak je hostem nežádoucím. To jsem ještě netušil, že když se napiješ, dokážeš dokonale otrávit každého. Nemohl jsem to tušit, ke mě jsi se choval vždycky mile. Snažil ses. Tuším, že jsi pro to měl důvod. Bál jsi se, že bych už nepřišel. Asi jsi dobře věděl proč. Časem jsi mi vyprávěl i o svém životě a já lecos začal chápat. Byl jsi v podstatě sám, sám ve městě, kam Tě zavál krutý osud. Osud ? Možná jsi se zklamal v jiném člověku, ale Tvoje povaha už tenkrát musely být stejná jako dnes. Nevěřím, že by ses takhle změnil v několika posledních letech. Věřil jsem v to, že bys mohl být dobrý přítel.
Zklamal jsem se. Myslel jsem jinou částí těla, ale ne hlavou. Měl jsem k tomu důvod. Ano, to mě snad omlouvá. V milování jsi byl dobrý. Po čertech dobrý a dobře jsi vycítil, co mi dělá dobře. A já jsem se Ti snažil oplatit. Po svém. Drobnými půjčkami, několika drobnostmi do bytu. Chtěl jsem Ti vylepšit byt, ne proto že jsem na to měl, ale proto, aby se stal útulnější. Pro Tebe i pro mě. Marně. Také nejsem milovníkem přehnaného pořádku, ale časem jsem to prostě vzdal. Říkal jsi, že nemáš motiv, pro který bys měl v bytě pořádek. Netušil jsem, že já nejsem tím dostatečným motivem. A tak jsem při každé svojí návštěvě s Tebou raději chodil do restaurací po celém městě, než abych zjišťoval, že Ti doma chybí čaj, hořčice a jiné laciné drobnosti. Nejen náhodně, prostě trvale.
Ano, vím, neměls peníze. Najít práci je dnes těžké. Najít pivo je lehčí. Věř mi, že jsem se dlouho snažil. Zkoušel jsem to, dokonce tak daleko, že jsem se Ti snažil pomoci změnit prostředí. Málem to způsobilo rozvrat ve vztahu s mým přítelem. A Ty jsi začal mojí snahu zneužívat. Dlouho, dlouho mi trvalo, než jsem pochopil, že Tvým cílem je zaujmout místo mého přítele, po mém boku, v mé domácnosti. Když jsi pochopil, že moje stanovisko se změnilo a že tak zůstane, začal jsi vyčítat. Bylo to v době, kdy jsem se Ti snažil ještě věřit. A Ty jsi mi oplatil tím, že jsi mi řekl něco moc ošklivého. Řekl jsi mi, že jsem si z Tebe udělal lacinou kurvu. To mě bolelo. Moc. Ale stále jsem nad Tebou držel neviditelnou ochrannou ruku. Jenže Ty jsi to neviděl. Nebo nechtěl. A nebo viděl, ale myslel sis, že by mohla být větší. Tedy štědřejší. Kamaráde, zmýlil ses. I já jsem se zmýlil. Stále jsem sice neviděl všechny souvislosti, ale už jsem začínal lecos chápat. A události posledních týdnů mě v tom dokonale utvrdily.
Naposledy jsem se pokusil Ti pomoci. Přivedl jsem Tě mezi lidi, do kolektivu, protože jsem si myslel, že se změníš. Opět jsem se zklamal. Nikdo nechtěl pochopit, že Tvé názory jsou ty jediné správné. Dokonale jsi dokázal zkazit náladu všem okolo sebe. A ne jednou. Až na poslední výjimku. Snažil ses. Jenže jsi opět něco provedl. Ne všem, ale mě. Prostě jsi se spolehl na moje přátelství k Tobě. Jenže to už dávno vyprchalo a zůstal soucit. Nechal jsem Tě přespat a nic jsem Ti nevyčetl. Ale nepřišel jsem za Tebou, jak jsi možná čekal. A tak jsi přišel druhý den sám. Prostě jsi se připlazil a využil situace. Zklamal jsem a podlehl Ti. Naposledy. Věř tomu, že naposledy. Tvůj večerní telefonát nedávno byl tou poslední kapkou kterou přetekl pohár mé snahy a tolerance.

Každé mládí chce mít křídla. Ale ta Tvoje křídla jsou křídly dravce. Dravce který číhá na kořist a ve vhodnou chvíli se na ni snese. Běda tomu, kdo se nedokáže bránit. Já se bránit dokážu. Proto telefon zvoní a nikdo, nikdo kromě záznamníku jej nezvedne.

Zpět