Tvůj vlak

©  Jiří Hampl

Takže v tý spleti kolejí na Wilsonově nádraží už zase bloudíš smutný a unavený a hledáš svůj vlak. Výbojková slunce se smutní nad prázdnotou nástupišť a do čekáren a Tvého srdce se pomalu vkrádá chlad. Pohozené vajgly a kelímky od limonád se chvějí zimou a chystají se nějak přežít noc. Skrčený na lavici držíš ve zmrzlých prstech cigaretu a pokoušíš se jejím dýmem, srážejícím se v jiskřivé tmě na neprůhledný závoj dělat konkurenci parním lokomotivám. Přivoláváš vzpomínky a ty se valí jedna za druhou, zaplavují Tě, křičí na Tebe, podlézavě šeptají do ucha. Je toho moc. A tak se radši zvedáš, abys šel někam jinam, i když se Ti vlastně pryč vůbec nechce.
Všude jsou vzpomínky. Na zdi, na mokré dlažbě i na večerem ztuhlé trávě a na secesním ornamentu fialové oblohy. Proti Tobě jdou zástupy lidí bez tváře a jejich boty drtí zvolna se pohupující ulici. Slyšíš jen svůj vlastní dech a pak už jen své myšlenky a po tváři ti stékají dvě horké slzy. Svatý Vít se topí v horečce miliónů lidí nemocných bolestí a nádvoří Hradu jsou tak zoufale prázdná, že bys chtěl padnout tváří na žulovou dlažbu a ležet tak dlouho, až by ses probudil někde jinde.
Na Klárově pláče listí namalovaných stromů a Tobě je blbě a točí se Ti hlava a znovu sedíš na starých špinavých schodech zahnědlých břečkou předvánočního sněhu. Ale musíš vstát, kdoví zda Ti zatím neujel vlak a tak znovu jedeš tramvají na Wilsoňák a je Ti jasný, že Tvůj vlak už dávno musel odejet (vlaky nemohou a nesmějí čekat), Tvůj vlak, jedinej vlak kterej jel stejným směrem kam jsi potřeboval.
Znovu jsi na nádraží, plíce Tě pálí z toho šíleného běhu, ještě pár schodů a už stojíš na prázdném nástupišti. Cítíš jen vůni tmy, mrazu a dálek a pomalu chápeš, že Tvůj jedinej vlak je pryč. Ani se nedivíš, vždyť není čemu. Jen na tváři cítíš několik horkých slz, protože mrazivý vítr Ti žene do očí prach a prázdné úšklebky.

Tvůj vlak zmizel někde v dáli. Prahu a Tebe nechal dávno za sebou.
ROZUMÍŠ ??! Projíždí krajinou plnou překrásných bříz a půlnočního slunce.

Takže abys taky šel. je čas.