Obsah našich reportáží:

Víkend na Volmanci - reportáž z našeho letního setkání v rekreačním středisku u Počátek 2.- 4.7.1999

Světlo pro AIDS - aneb jak to bylo v Pelhřimově 16.května 1999

Výlet na Křemešník - naše klubová akce se uskutečnila 24.dubna 1999 na Jiřího

Víkend na Volmanci

Tak se sešel rok z rokem a bylo tu opět léto a proto jsme se rozhodli jet jako vloni někam na dvoudenní víkend k vodě.Vloni jsme byli v Řásné u Telče, a letos jsme se rozhodli pro Rekreační středisko na Volmanci u Počátek.
Byli jsme ubytováni v malebném hotýlku, přebudovaném z bývalého vodního mlýna. Sjížděli jsme se tam postupně během pátečního odpoledne a jakmile jsme se ubytovali, zasedli jsme před budovou ke stolům, které chránily pestrobarevné slunečníky. Pivo bylo jako křen, sluníčko svítilo a zábava u našeho stolu se pomalu rozproudila, tak jak jednotliví členové přijížděli a přisedali. Všeobecné nadšení způsobil příjezd Tomáše. Nejdříve se objevil ohromný kufr a za ním vlál Tomáš v kouzelných růžových krátkých kalhotách.
Do večera přijeli téměř všichni zúčastnění. Zbytek dne jsme trávili v kolektivní zábavě u piva a jiných nápojů, nejprve venku, ale kolem půlnoci jsme se přesunuli ještě k jednomu velkému stolu uvnitř. Ráno jsme zažili téměř dobrodružné nakupování, když jsme jeli do Počátek a zjistili jsme, že nejen že nemají žádné pečivo, ale před jediným krámkem stojí úctyhodná fronta. Jeli jsme tedy nakupovat jinam, protože najíst jsme se sice mohli přímo v hotýlku, ale jaksi ceny neodpovídaly našim možnostem Rozdělili jsme se sice na dva tábory, ale po obědě jsme se všichni sešli v rybníce.
Voda byla báječná a slunce bylo dost. Večer byl ve znamení country a i nějakého toho alkoholu. Náhodou jsme totiž trefili ten víkend, kdy na malé terase před hotýlkem pořádala svoje vystoupení country kapela, která hrála k tanci i poslechu. Opět jsme seděli u dvou stolů, snad proto, že jsme se k jednomu nevešli, či proto, že každá skupinka měla trochu jiný způsob zábavy. Ráno se nikomu nechtělo vstávat a tak jsme se sešli na terase při pozdní snídani téměř před obědem.
Po obědě se většina z nás rozjela domů, většinou ti, co to měli dál. Někteří zůstali až do pozdního odpoledne a vyzkoušeli ještě koupání v druhém rybníce, kde bylo také hezky.


A jak se akce vydařila ? Někteří si myslí, že byla dobrá, jiným se líbila méně. Náš předseda si o akci myslí doslova toto : “A nejen můj soukromý názor? Byla to nejhorší akce kterou jsem kdy v klubu zažil. To nebyla akce gayů, ale spíše alkoholiků”. Inu, každému se líbilo jinak a jsou mezi námi i ti, komu se tam líbilo. Nakonec, přiznejme si poctivě, že některé naše akce dopadly daleko hůře. Nemůže být víkend ten, aby se zalíbil všem.

SVĚTLO PRO AIDS  V PELHŘIMOVĚ

Na neděli 16. května na Masarykově náměstí v Pelhřimově připravoval náš klub vzpomínkovou akci na oběti zákeřné nemoci AIDS, akci, která se koná na celém světě pod názvem Canlelight Memorial Day, u nás je to SVĚTLO PRO AIDS. Přípravu celé alce provázely nemalé problémy, protože většina partnerů, kteří účast na akci v první fázi jednání přislíbili, později odřekla. A tak se stalo, že jedině OHS Pelhřimov zajistila svými pracovnicemi odběr krve na bezplatný test přítomnosti viru HIV, za což jim patří náš dík. Přestože se členové klubu postarali, aby veřejnost byla o akci včas a široce informována v tisku, výsledek akce je víc než zarážející.

Celá akce měla začínat ve 14.00 hodin blokem reprodukované hudby, tématicky související s problematikou AIDS a bezpečného sexu. Poté jsme měli připraven projev, ve kterém jsme chtěli účastníky akce seznámit nejen s významem této vzpomínkové akce, ale především je informovat o současném stavu v oblasti prevence AIDS i o dalších aktivitách gay a lesbické minority, mimo jiné i o stavu projednávání zákona o společném soužití osob stejného pohlaví a v neposlední řadě i o aktivitách našeho klubu.

Nastala čtrnáctá hodina, hudba hrála, technika byla připravena, pracovnice OHS očekávaly první zájemce o test. Dobrovolníci se vydali do přilehlých ulic s propagačními materiály v dobré víře, že se tak podaří oslovit více zájemců. Ulice však byly téměř pusté, stejně jako náměstí. Několika málo zájemcům v ulicích se podařilo rozdat připravené letáčky a materiály, ale náměstí dál zůstalo prázdné. Nepřišel nikdo. Nikdo, krom několika členů našeho klubu. Obdivovali jsme fotografa z regionálního deníku, který vydržel celou hodinu trpělivě čekat, zda se přeci jen některý z náhodných návštěvníků nezastaví před našimi transparenty. Bylo nám líto pracovnic OHS v Pelhřimově, které nelitovaly svého volného času a zajistili možnost odběru krve na bezplatný test. Tuto možnost alespoň využili všichni členové našeho klubu, přestože většina z nás svůj zdravotní stav zná, má svého stálého partnera a někteří si nechávají test provádět pravidelně. Nakonec se připravený projev uskutečnil, ale až po hodině marného očekávání návštěvníků. Vyslechli si jej alespoň členové našeho klubu a krátce nato jsme se v malém průvodu pod vlajícími duhovými vlajkami vydali ke kapli Panny Marie, kde byla v 16.00 hodin sloužena bohoslužba za oběti AIDS, kterou sloužil MUDr. J.Kašparů z Pelhřimova. Bohoslužby se zúčastnilo včetně nás celkem asi 30 občanů a v jejím závěru jsme se vydali do sousedství kaple, kde jsme při položení zapálených svíček u pomníčku věnovali tichou vzpomínku obětem zákeřné nemoci AIDS.

Nemoci která se dotýká anebo může v budoucnosti dotýkat každého z nás. Tak si to myslíme my, my z našeho klubu a tak to také cítíme. Je nám líto, že si to nemyslí i jiní občané, ti, kteří to odpoledne nepřišli a raději se zavřeli do ulity svého soukromí. Jenže před AIDS se nedá schovat do své ulity, této nemoci se musí předcházet. Prevencí, osvětovými akcemi. Jestliže tuto akci pořádal klub homosexuálních občanů, neznamená to, že problematika AIDS se dotýká jen homosexuálně zamřených občanů. Ti, kteří o naší akci projevili takový hluboký nezájem si to pravděpodobně neuvědomují. Možná, že si to uvědomí tehdy, až jednou definitivně prohrají svůj poslední závod. Závod o život.

Výlet na Křemešník

Je sobota, 24.dubna, svátek Jiřího, krátce před desátou hodinou dopoledne, když přijíždíme do Vyskytné. Sraz máme na návsi u autobusu a odtud chceme jít nahoru na Křemešník, kde je rozhledna. Snad bude pěkné počasí, zatím to tak vypadá, i když trochu fouká, ale sluníčko svítí a to je hlavní. Z auta vystupujeme tři a rozhlížíme se. Jsme tu skoro první, protože tu na nás čeká jen jeden známý, který přijel asi před půl hodinou a chvíli po nás přijíždí druhé auto, všichni jsou z Havlíčkova Brodu, ale člen klubu je z nich jen jeden. Nevadí, uvidíme. Můj přítel Robert mi představuje svého kamaráda Vladimíra a ten pak ostatní své přátele. Zdravíme se navzájem a čekáme na autobus. ten přiváží z Jihlavy další naše dva členy Standu a Marka a vzápětí přichází ještě kolega z organizace, která sdružuje gay invalidy. Má s sebou pejska Maxe a já si uvědomuji, že jsem je potkával při svém příjezdu asi kilometr před vesnicí, ale nějak jsem je nepoznal. Chvíli se bavíme navzájem a vzápětí přijíždí Erik, který sice s námi pěšky nepůjde, protože musí ještě vyřídit nějaké pracovní záležitosti v Pelhřimově, ale slibuje, že přijede v poledne za námi nahoru. Domlouváme čas a trasu a vyrážíme. Hned na první křižovatce ještě ve vesnici se ukazuje, jak je dobré mít s sebou průvodce se psem, protože větší část celé skupiny z nepochopitelných důvodů ignoruje silniční křižovatku a podle ukazatele zabočuje na cestu, která sice vypadá schůdně, ale vede někam mezi stavení do dvorů. Omyl je rychle napraven a vyrážíme směrem na Nový Rychnov a odbočujeme na Sázavu. Jdeme po silnici, protože louky a pole jsou ještě mokré, ale silnice vede mezi nimi, takže o nic nepřicházíme. Cestou povídáme o všem možném, tvoříme různé skupinky, každý má co říci druhému a já přebíhám od jedné skupinky ke druhé a snažím se promluvit s každým. Občas předbíhám celou skupinu, abych udělal nějaký záběr. Doufám, že se povedou, fotoaparát jsem už nějakou dobu v ruce nedržel a vyšel jsem ze cviku. Odhaduji, že půjdeme asi dvě hodiny a doufám, že ceny obědů v restauraci na Křemešníku budou lidové. stoupat a silnici začíná lemovat les, nejprve z jedné, po chvíli z Cesta začíná mírně obou stran. Asi tak kolem jedenácté docházíme na rozcestí, kde silnici protíná červená turistická značka. Po té se musíme vydat, to nám prozrazuje mapa. Ještě že máme s sebou kolegu s Maxem, kteří krajinu znají a vedou nás. Původně měl s námi jít ještě Michal, který je místní, ale neočekávaně mu přišli řemeslníci a tak nemůže. Po chvilce dohadování, jestli vlevo nebo vpravo odbočujeme doprava a jdeme po červené značce, která nás zavádí do lesa. Terén začíná příkře stoupat a tak nám kořeny a kameny pomáhají při výstupu. Kupodivu to jde hladce a tak jsme u cíle dřív, než jme počítali. Je něco kolem půl dvanácté, když vycházíme z lesa a zastavujeme se na vrcholu Křemešníku pod rozhlednou, nedaleko od restaurace. Chvíli odpočíváme. Času máme dost, zjišťujeme, že ostatní členové, kteří měli přijet za námi autem, ještě nedorazili. Kromě Erika to má být ještě Jiří, který přiveze Luboše se svým přítelem, protože ti měli spojení až na jedenáctou do Pelhřimova a Jiří na ně měl čekat. Zatím nikdo z nich nedorazil, a tak čekáme. Naštěstí ne dlouho a přijíždějí. Využíváme restaurace místního hotelu a většina přítomných si dává oběd. Litujeme, že v restauraci není větší stůl, jsou tu boxy pro čtyři, a tak si sedáme ke třem stolům. Někteří zůstávají venku a dávají si jen limonádu nebo pivo.

Dělám skupinový snímek a pak vysíláme dva členy, aby zjistili, jak je to se vstupem na rozhlednu, a vydáváme se k rozhledně. Pod rozhlednou se spočítáme, je nás slušný houf, kupujeme patnáct vstupenek a začínáme výstup. Jde to snadno, na rozhlednu vedou pohodlné kovové schody opatřené bezpečným zábradlím a tak je celá skupinka za chvíli nahoře. Jdu jako poslední a dělám odspodu několik snímků. Konečně jsme všichni nahoře, dokonce i se psem, který byl vpuštěn zadarmo. Rozhlížíme se po krajině, je trochu mlžný opar, ale je dobře vidět do nejbližších vesnic. Dokonce až do Pelhřimova, kde rozeznávám křižovatku na Tábor a Prahu. Navzájem si ukazujeme různá místa v okolí a já beru do ruky fotoaparát abych udělal skupinový snímek na rozhledně. Ksakru ! Už při natahování jsem měl pocit, že něco není v pořádku. No jasně. Závěrka sice cvakne, ale nevidím bliknout clonu. No tak ten předchozí snímek byl poslední a já mám konec filmu. Ještě štěstí, že nejsem sám, kdo má fotoaparát a tak situaci zachraňuje Jiří, který ho vytahuje. Pár pohybů a je hotovo. Ještě poslední pohledy do krajiny a lezeme dolů. Dole zjišťujeme, že mezitím přijel Erik a také další náš člen Libor, který přivezl svého známého. Dohadujeme další plán akce, improvizujeme, dvě auta zůstala ve Vyskytné a máme v úmyslu se pro ně vrátit. Pokladník zatím vyřizuje členské známky a já překvapuji přítomné žádostí o vyplnění anonymního testu. Děláme v klubu průzkum zkušeností členů s ochrannými prostředky a pomůckami bezpečného sexu a tak lákám členy k odpovědím na záludné otázky. Trochu jsem zklamán, protože zájem projeví jen asi polovina, ale i tak. Jako poděkování rozdáme diskrétně všem zájemcům kondomy a gely. Pak se vydáváme pro moje auto, kluci z Brodu se pro něj nevrátí, protože nám děkují, loučí se s námi a vracejí se k němu jinou cestou. My se pak vydáváme dolů, ke studánkám a na Sluneční paseku. Tentokráte jde s námi i Erik, kterého jsme přemluvili, aby se šel také projít. Směřujeme dolů kolem studánek ke Sluneční pasece a zpátky k silnici, kde se loučíme s kolegou od invalidů a jeho psem Maxem a po silnici se vracíme okruhem zpět. Litujeme, že už nemáme možnost udělat snímek, protože Erik na silnici bez auta, to je rarita. Vracíme se nahoru do restaurace a zjišťujeme, že nám počasí vyšlo akorát, jen dosedneme do restaurace, začíná pršet. V restauraci ještě oslavujeme Jiřího, jsme tam Jirkové sice už jen tři, ale zábava je skvělá. Jako řidič si dávám nealkoholické pivo, které mi nalijí do broušeného půllitru s ohromným penisem na boku a s vybroušeným věnováním "taťkovi". Je to milý dárek od naproti sedícího Jirky z Nového Boru, kde má známé ve sklárně. Ten si pochopitelně nenechává ujít příležitost a ve chvíli kdy zjišťuji že dutým penisem lze z půllitru pít, jsem vyfotografován. A tak nám závěr odpoledne vesele ubíhá a je pomalu večer, kdy zjišťujeme, že je čas se rozejít. S lítostí ukončujeme akci a rozjíždíme se do svých domovů. Bylo to fajn a ahoj příště !